Zapomenuté básně Jana Nohy: Reedice k 110. výročí narození básníka

Jan Noha se narodil 26. 11. 1908 v Benešově u Prahy v rodině místního ševce. Prožil velmi chudé dětství, poznamenané útrapami 1. světové války.
Ještě jako malý chlapec ztratil matku, tři ze sedmi sourozenců a později také otce. Přesto čerpal sílu z kořenů v rodině plné lásky a měl velkou podporu svých sester, když jako učedník typografie, v Jindřichově Hradci, projevil básnický talent. Tehdy byl ovlivněn proletářskou poezií, podobně jako mnoho jeho generačních souputníků, ovšem jeho básně vždy odrážely hluboké vlastní niterné prožitky a záblesky lyriky. Pro děti Jan Noha napsal spousty krásných veršů, hříček a průpovídek, mnohé z nich dodnes nacházíme v čítankách a sbírkách básniček pro malé čtenáře. Ve zralém věku se v jeho tvorbě objevují se stále větší naléhavostí otázky existence, smyslu bytí, lidského života. Bylo to jistě způsobeno i zápasem se zákeřnou chorobou, které podlehl 19. 1. 1966.
Čteme-li však pozorně Nohovy verše, v poselství zakletém mezi řádky cítíme, že myšlenkám o smyslu lidského bytí byl básník věrný vždycky.