Nate tumátedybbuk, 12. 1. 2019 - Počet stran: 156 O básnické tvorbě Ivana Achera, která vznikala především v devadesátých letech minulého století, se ví poměrně málo. Své texty tvořil stranou kulturního ruchu, výhradně z vnitřní nutnosti, jako otisk prostředí, které ho formovalo a formuje dodnes. Všechny básně společně rozvíjejí poměrně sevřený jazykový prostor, mnohé se zde nabaluje a variuje: hemží se to tu slepicemi, vemeny, vesnickými postavičkami, zvířecími kostřičkami a mrtvolkami, masem, peřím ale také biblickými motivy. Celý tento hravý i temný kosmos se živí českým, německým i polským živlem, přízračnou severočeskou krajinou, místem jazykového trojmezí, v němž rezonují dramatické pohyby minulosti i současný uleželý bordel. Kudy do téhle krajiny čtenář vkročí a kam v ní dojde, čeho se zachytí a na čem zůstane překvapeně viset, to zůstává zcela na něm. Bližší návody k použití ani jasné společenské postoje se nekonají. Jak si s tím vším poradíme, je pouze na nás — nuže: „Nate tumáte!“ |
Běžně se vyskytující výrazy a sousloví
básní beze Země jámy boj se Boj celé cizích cykly dál dešťů devadesátých dlouho dobře domů Doslov hemžení hladinu hlavy hned horkých houští hřbetu hudbu hudební Husí kůže IVAN ACHER jednom jenom jindy Jula KLACÍKŮ klíční konci koně krajiny král krev kruhy lesem lidi maso mizí mně moře motivy můj NAháNěNí STrAchu nás nate tumáte něčí krajinou nechám než nitkách noci nohama nohou Obstupte očí očima oheň Ovcí ovšem pár píseň podlahu pokoře pole poměrně pravil pravím prstech prsty pryč před Přede mnou Především přes přestrojený místní pošťák přímo případně Psí mlíko Psi si Tě ránu ruce rukou RYBÍ ryby Sám saně sebe slepice složil Smrt přestrojený místní sníh spolu stále stébel svých synů tady tančí Tě najdou teď těsně též třeba třech neznámých tři věcí víc vidět Vidno vody vozů vstana vše všecko vůbec zahrady záhy zemi žen