Hlasowé o potřebě jednoty spisowného jazyka pro Čechy, Morawany a SlowákyW kommissí u Kronbergra i Řiwnáče, 1846 - Počet stran: 240 |
Další vydání - Zobrazit všechny
Běžně se vyskytující výrazy a sousloví
aneb anobrž biblí buď budau býti celost Čech Čechách Čechowé Čechů Čechy české českého česko českoslowenské českých češtiny čili člowěk jináče jiných jsau kmene Kollárowi kterau kteří lidu literatury literatuře Matice České místo Morawany Morawě může národní nářečí nás náš naše našeho národu naší našich než nežli nowé nowého nowinách Nowiny nowý nýbrž owšem palladium podlé posawad práwě Praze prwní prý před předce psáti řeč řeči sám sebau skrze slow slowa Slowáci Slowáků slowem slowenčina slowenské slowenského slowenských sobě spisowatelé spisowného jazyka spisowný spůsobu swau swé swého swém swému swornosti swůj swých swým Štúr takowé tato těch těchto této tohoto Uhřích Wám Wás Waše Waší wěc wěcech wěci wěku welice weliký welmi wěru wětší wíce wlasti wlastní wšak wše wšecky wšech wšem wšickni wšudy wůbec wzdělanosti wždy zajisté zwláště zwláštní žeby žiwot
Oblíbené pasáže
Strana 3 - videntur cohortandi, apud quos excolendae eorum linguae maxima est negligentia, adeo ut nonnulli (expertus de quibusdam loquor) si non tantum non legant bohemicos libros, sed ne in suis bibliothecis ullum habeant, gloriosum id sibi ducant. Hinc fit, ut quum de
Strana 7 - rebus evenit, ut non modo eruditi in Hungaria viri, sed magnates etiam et ex nobilitate eorum comitatuum, in quibus lingua slavica vernacula est, curam linguae slavobohemicae cultumque ad se pertinere
Strana 31 - slowenských počali wloni, proti radě a prosbám wšech swých starších, zakládati opět nowau literaturu slowenskau, kteraubychom snad, pro rozdíl od jiných, jménem „Tatranské" označiti mohli. Nepochybujeme nikoli, že k tomu předně wedeni byli aumyslem dobrým: chtějíce totiž u wětšiny lidu swého, u stránky katolických Slowákůw, kteří posawad o řeč a literaturu swau, jak českau tak i bernolákowskau, owšem nedbali,
Strana 27 - nic jiného nezjednali, než že krajané jejich a následowníci ani swé wlastní, ani české řeči a literatury neznají. Bernolák jen jedno podnářečí, a sice Trnawské, w sobě samém welice obmezené, w písemnost uwedl; od toho wšak mluwa
Strana 38 - arci pochybnosti, že jazyk náš we předním a hlawním městě národu našeho, w Praze totiž, dříwe wzděláwán byl, nežli kdekoli jinde, a že tedy řeč ta, kteréž my ode mnohých století we spisích swých užíwáme, půwodně česká jest, ne morawská, aniž slowenská: ale bywši ona přijata již za nepamětných
Strana 28 - newábná a nejemná, i co do látky nedostatečná jest, nemůže se ono stranění než za zbytečné a za škodné pokládati. Téměř zdá se, jakoby následowníci Bernolákowi spůsob swůj jen pro pohodlí swé byli zamyslili; prawidla zajisté jejich, ač jsauli jaká, která
Strana 62 - ta sama zůstala, jaký tu byl by přírostek literatuře nám někdy s nimi obecné! za sto nalezlo by se tisíc čtenářů, a tak by desetkráte
Strana 50 - my pak nemáme jim hned ničeho podati, leda coby je odstrašiti mohlo — grammatická i puristická exercitia — hádky o literách a slabikách — jen aby se dowršila radost nepřátel našich a skutkem se potwrdilo, co tak
Strana 50 - swých jazyk hojný a spanilý, ale pole naší literatury ode dwau set let zpustlé ladem leží: my pak jako pitomí a pošetilí wždy jen onen tříbíme a brausíme, nedbajíce, zdali mezitím toto, zpustlé zůstáwajíc, i onoho snad s sebau do záhuby newede. Národ náš tauží po čtení mysl oswěcujícím a city šlechtícím; sami wzdělanější