Oba ústavy zúčastnily se každoročně jarní hospodářské výstavy v Praze, celou kolekcí předmětů, map, fotografií a diagramů, znázorňujících všestranně činnost ústavů. V roce 1922 se zúčastnily ústavy výstav v Košicích a ve Zvoleni na Slovensku. Ředitel ústavu poctěn v roce 1923 za exposici na pražské hospodářské výstavě čestným diplomem Zemědělské rady, Ing. Spirhanzì pak diplomem Zemědělské Jednoty Čsl. republiky.

V roce 1924 část předmětů výstavních zaslána také na okresní hospodářskou výstavu v Brandýse n. L., kde budily pozornost zejména exponáty, týkající se okresu, na př.: Pedologická mapa okresu, sbírka zemin z okresu atd. Ústavům dostalo se za tuto účast uznání jak od výboru výstavního, tak od okresní správní komise.

V roce 1922 ústav agropedologický zúčastnil se činně III. mezinárodní konference půdoznalecké, prováděje její agendu přípravnou a administrační. Ústav byl také všemi účastníky konference při exkursi navštíven a za svou práci došel uznání. Ředitel ústavu prof. Kopecký zvolen presidentem zmíněné konference, předsedou mezinárodní komise pro agrofysiku a členem jiných odborných komisí. Při sjezdu v Praze zastával funkci místního sjezdového sekretáře člen ústavu Ing. adjunkt J. Spirhanzl za účasti ostatních členů úřednictva Ing Peláka, Ing. Kučery a p. Srcha. Na sjezdu samém pronesl ředitel dvě přednášky a to: »O nových methodách fysikálního rozboru půdy«, a »O půdoznaleckém mapování«, konsulent doc. Dr. V. Novák pak O nynějším stavu mechanické analysy půdy«<. Ústav agropedologický zpracoval konečně i materiál konference pro tisk a upravil ve formě »Comptes rendus<<.

Konference.

S povolením a podporou ministerstva zemědělství účastnil se zástupce ústavů také na IV. mezinárodním půdoznaleckém kongresu v Římě ve dnech 7.-23. V. 1924. Na kongresu podány referáty: Prof. J. Kopecký a Ing. J. Spirhanzl: »Agropedologische Kartierung in der tschechoslovakischen Republik«. Po ustavení se Mezinárodní společnosti půdoznalecké jmenován byl ředitel ústavu čestným členem M. S. P. a Ing. Spirhanzl zvolen tajemníkem I. komise pro fysiku půdní. Ústav stal se členem M. S. P.

Styky se zahraničím byly v tomto roce velmi čilé, zejména výměna publikací, k níž přispělo vydání Comptes rendus pražské konference. Kniha rozesílána do celého světa. Rozsáhlejší korespondence udržována s organisačním výborem mezinárodního kongresu v Římě a zvláště s prof. Murgocim, předsedou komise kartografické v Bukurešti.

Návštěvy ústavu.

Z návštěv třeba uvésti: Návštěvu účastníků III. Mezinárodní konference půdoznalecké v Praze, v dubnu 1922, 4. III. 1924 japonská studijní výprava z university v Kiušiu a Kioto (pp. Matsukichiro

Hamada, Masami Koga, Masuzo Shikato), 31. V. 1924 ředitel newbrunswického výzkumného ústavu v New-Jersey U. S. A. - Dr. Jakub Lipmann s chotí, 31. V. 1924 ředitel půdoznaleckého ústavu v Rize prof. Jan Wityn, 13. VI. 1924 prof. Dr. B. Aarnio, ředitel výzkumných ústavů v Helsinkách, Finsko, 24. X. 1924 prof. zemědělské fakulty university v Zagrebu SHS, Dr. Ing. A. Seiwerth, 25. X. 1924 prof. Jakub Nik. Afanasěv, ředitel Gorecké zemědělské stanice v Rusku (byl provázen zástupcem ústavů při studiích v terrainu na okrese Brandýs n. L. a Český Brod), 26. XI. 1924 diplomovaný agronom a pedolog Ing. J. A. Zvorikyn, t. č. v Brně. Všem návštěvníkům dostalo se nejpodrobnějších výkladů o pracovních způsobech i příslušné literatury, jež ústav má k účelům těm po ruce.

Ústav bioklimatický.

Mladší oddělení Státních výzkumných ústavů pro agropedologii a bioklimatologii bioklimatické, zřízeno za tím účelem, aby za součinnosti oddělení agropedologického a vzájemným doplňováním výsledků obou složek vymezeny jakési homogenní celky území po stránce přirozených podmínek výroby zemědělské na celém území Čech.

Aby tomuto úkolu bylo vyhověno a výsledky mohly se opírati o skutečný stav jednotlivých faktorů přírodních (světlo, teplo, vítr, výpar atd.), bylo pokračováno ve směru započaté činnosti roku minulého, t. j. rozšiřována byla síť stanic agrometeorologických nejen v Čechách, ale i na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Pro další zřizování stanic agrometeorologických vypracován byl rozvrh sítě stanic v Čechách (území Slovenska a Podkarpatské Rusi spadá počátkem roku 1923 do působnosti ústavů v Bratislavě a Košicích). Aby vystiženy byly pokud možno všechny podnební rozdíly v různých krajích Čech, přihlíženo při rozvrhu hlavně k výškovým poměrům. Vedle toho přihlíženo i k záruce správného vedení stanic. Této podmínce mohou nejlépe vyhověti veřejné instituce, proto v úvahu brány v prvé řadě krajské a výzkumné stanice zemědělské a zemědělské školy a jiné veřejné korporace. Rovněž případná vhodnost a možnost (se stanoviska zdejšího ústavu) doplnění stávajících stanic příbuzných ústavů (meteorologického a hydrologického), které by vyhovovaly účelům našim, byla náležitě při rozvrhu respektována.

Zakládané stanice rozlišovány jsou ve dva typy: Stanice vyššího řádu (IIIa), přístrojově lépe vybaveny a nižšího řádu (IIIb), opatřeny přístroji nejnutnějšími dešťoměrem, vlhkoměrem a maximominimálním teploměrem.

Protože síť těchto stanic není dosud tak hustou, aby vystiženy byly, pokud možno, všechny podnební rozdíly (zvláště ve směru výškovém), podporováni byli i soukromí interesenti poučováním, informacemi a návodem, jak stanice nutno zakládati a vésti, aby výsledky všech spolupracovníků mohly býti srovnávány a pojaty v celkový pracovní program. Sem patří hlavně pokrokoví zemědělci,

soukromé i veřejné ústavy, družstva a okresní sdružení republikánského dorostu z většiny okresů (zatím českých).

Stanice vyšší přidělovány byly z ústavních prostředků krajským státním výzkumným stanicím zemědělským, školám všech kategorií kdežto stanice nižší zvlášť svědomitým pozorovatelům neb korporacím veřejným i soukromým, když poloha stanoviště ukázala se zvlášť vhodnou a důležitou a když současně byla dána záruka odborného vedení stanice. Soukromé stanice, za účelem žádoucí jednotnosti zřizovány dle týchž směrnic, na náklad majitele. Stanicím těmto poskytoval ústav ponejvíce instrukce, tiskopisy, pokyny a »>Návod« s výhradou, že pozorovatelé uvolí se pravidelné výkazy měsíční zasílati ústavu, jako stanice nákladem ústavním pořízené. Největší procento těchto pozorovatelů tvoří členové okresních sdružení republikánského dorostu, jednotliví zemědělci, soukromé podniky a jiní.

Aby dodržena byla žádoucí jednotnost v instrumentálním vybavování stanic agrometeorologických, převzal ústav k žádosti říšského referenta ZSRD Ing. Škardy opatření, přezkoušení a dodání potřebných přístrojů pro stanice typu IIIb. v různých okrscích Čech tak, jak se funkcionáři okresního sdružení republikánského dorostu o ně hlásili.

Do konce roku 1923 zakládány byly agrometeorologické stanice pouze v české oblasti. Aby i německá část země mohla býti v tomto roce přibrána k spolupráci, vypracoval ředitel ústavu »Návod pro pozorování agrometeorologická« v jazyce německém, v němž názorným způsobem a respektováním zkušeností, získaných z praktického užívání českého vydání, popsal organisaci celé služby agrometeorologické a povinnosti (činnost) pozorovatelovy. Ústav pak opatřil potřebnou zásobu přístrojů pro nové stanice, tyto přezkoušel a rektifikoval, aby nově zakládané, resp. doplňované stanice příbuzných ústavů mohly činnost pozorovací zahájiti počátkem jara.

V roce 1924 přikročeno k zakládání agrometeorologických stanic v německé části Čech. Při tom dodržovány zásady jako v létech minulých a postupováno dle zkušeností získaných při zakládání stanic v území českém. Stanice vyššího řádu, které vyžadují poměrně vysokého finančního nákladu, přiděleny byly objektům, jichž činitelé skýtají dostatečnou záruku správného a spolehlivého zpravodajství a využití drahého přístrojového zařízení i zařízení dodaného jinými ústavy veřejnými (meteorologického a hydrologického).

I v tomto roce opatřil ústav a zrektifikoval větší zásobu přístrojů pro venkovské stanice, které nutno v příštích létech vybudovati, aby síť jich byla úplnou. Zmíněno zde budiž, že ústav normálně podpořil p. radu Ing. Orlta ve snaze zkonstruovati domácí výrobek vlhkoměru vlasového, založený na účelné preparaci vlasu, jakožto media vlhkoměrného. Prováděny pokusy s novými výrobky po stránce spolehlivosti v laboratoři a docíleno poměrně uspokojujících výsledků. Prodejní cena nepřesahovala cenu požadovanou výrobci

Zpráva o činnosti.

2

cizozemskými, Bohužel velkou brzdou pokroku v tomto směru a snaze státi se nezávislými na výrobcích cizozemských jsou velké překážky konstruktivní, plynoucí z malého porozumění našich mecharických dílen vůči těmto snahám, národohospodářsky jistě chvalitebným. Jakých výsledků s novými přístroji bude docíleno na venkovských stanicích, zvláště pokud trvanlivosti přístroje a vzdorování vlivům povětrnostních se týče, není dosud známo, protože v posledním čase bylo jich několik rozesláno.

Pro státní výzkumné ústavy zemědělské v Košicích bylo zprostředkováno dodání většího množství meteorologických přístrojů, které před odesláním k upotřebení byly v našem ústavě vyzkoušeny. Rovněž pro výzkumnou stanici v Opavě opatřeny nové přístroje; také soukromýmu interesentům vycházeno bylo vstříc při doporučení a nákupu nových přístrojů.

Pro potřebu stanic v německé oblasti Čech natištěny byly veškeré tiskopisy pro pozorování agrometeorologická v jazyce německém (návod, záznamní formuláře měsíční, zápisníčky, tabulky maximální expanse vodních par, diagramy sytostního doplňku a bodu rosného).

Pozorovatelé povětrnosti a správcové agrometeorologických stanic poučováni byli (ústně při kontrolních cestách i písemně) o významu služby meteorologické pro zemědělství, o výpočtech obtížnějších dat potřebných pro lokální předpověď počasí na 24 hodin z výsledků získaných měřením jednotlivých elementů, jak upraviti aneroid v různých nadmořských výškách k těmto účelům a pod.

Pokud byly výsledky o předpovědi povětrnosti oznamovány, vykazují vzhledem k jednoduchosti použitých přístrojů, velmi uspokojivé výsledky (v některých případech u zvláště svědomitých pozorovatelů docíleno souhlasu v předpovědi oproti skutečně panujícímu počasí až v 80 i více % konaných předpovědí).

Pozorování teploty v půdě.

Na základě zkušeností, získaných v minulých zimních obdobích, že půdní teploměry pro menší hloubky (do 30 cm) nijak nechráněné podléhají zkáze při přechodu z period vyšších mrazů do období oblev a opačně, založeny na podzim roku 1924 pokusy s ochranným zařízením teploměrů proti těmto škodlivým účinkům. Jako ochranného zařízení použito dvojích objímek: 1. Skleněných, 2. mosazných, s výřezy pro stupnici teploměrnou. Pokus založen byl na stanici při Dívčí zahradnické škole v Krči. Mělo býti zjištěno, který z obou ochranných prostředků lépe se osvědčí, t. j. který bude míti menší vliv na změnu teploty u srovnání s výsledky teploměrů nechráněných, případně zjistiti zákonitost vzniklých odchylek. Koncem r. 1923 jeví se stav ústavem vybudovaných i doplněných stanic agrometeorologických (obojího typu) takto:

1. Při výzkumných stanicích zemědělských 10 (vesměs vyšších);