Ženy & Muži

Přední strana obálky
dybbuk, 1. 12. 2006 - Počet stran: 80
Dvěma pokoutně vydanými sbírkami poezie Ženy a Muži se Paul Verlaine krátce před svou smrtí zařadil mezi největší básnické pornografy všech dob. Výrazně narušil tradici roztomilých nestydatostí Grécourta či Pirona a podal s dosud neslýchanou lascivností subjektivní pornografii. S jazykovou brilantností, všemi básnickými prostředky jeho dřívější lyrické sensitivnosti nyní učinil nejnaturálnější myslitelné sebeodhalení a zveřejnil to nejsyrovější ze svých tělesných představ. Básníkovo dřívější sexuální rošťáctví je zde najednou plně obnažené a v intencích společenské konvence odsuzováno jako oplzlé.Verlaine byl v době vzniku těchto sbírek již na konci života, svou peprnou poezii rýmoval na nemocniční lístky neklidným písmem prý jen kvůli několika frankům, aby si mohl zaplatit trochu absintu. A tak jako báseň „Sonet o díře do prdele“, kterou sepsal společně s Rimbaudem, boří legendu o čistě duševním a éterickém vztahu, může být i existence těchto knih zpochybněním legendy o „čistém bláznovi“.
 

Obsah

Oddíl 1
12
Oddíl 2
21
Oddíl 3
74
Oddíl 4
76
Oddíl 5
79
Oddíl 6
80

O autorovi (2006)

Paul Verlaine (1844–1896) ve svém básnictví postupně uvolňoval tradiční postupy parnasismu a sugestivnost své lyriky soustředil zejména do zvukových kvalit veršů, které chtěly čtenáři zprostředko­vávat dojem, náladu — lehce, nenuceně, s osobním citovým zaujetím. Jeho poetika měla především vyjadřovat krásu, v rámci hudebnosti pak pracovala s rozmanitým rytmem, asonancí namísto rýmu, eufonií, náznakem, a to vše ruku v ruce s přirozenou uvolněností. Ovšem básníkova spontaneita, jež se v období „Galantních slavností“ pojila s koketním, žertovně necudným výrazem, dostala na začátku 90. let 19. století zcela novou a odlišnou tvář. Jaké osobní i tvůrčí směřování přivedlo tohoto prokletého básníka, který po několik let prožíval bouřlivý homosexuální vztah s Arthurem Rimbaudem, na rozcestí, kde lze jen těžko rozeznat subtilní hranici mezi nejintimnější lyrikou a pornografií?

Bibliografické údaje