Otázka zásobení půd přístupnými živinami, hlavně draslem a kyselinou fosforečnou bezprostředně souvisí s praktickou úpravou zásobení půdy rostlinnými živinami a s žádoucí hospodárností aplikace strojených hnojiv.

V tom směru věnována pozornost otázce zásobení půd draslem, která byla současně řešena prováděním přesných polních pokusů hnojařských na různých význačných typech půdních a k různým plodinám. Obsah snadno rostlinám přístupného drasla v těchto půdách byl zjišťován jednak fysiologickým pokusem, rozborem klíčních rostlin podle Neubauera, jednak přímým chemickým rozborem vzorků půd a to stanovením množství drasla rozpustného v 10% kyseliny solné a hlavně ve vodném výluhu půdy. K tomu účelu bylo použito kolorimetrické metody spočívající na redukci chloroplatičitanu chloridem cínatým, jež byla pro rozbory vodných výluhů půd četnými laboratorními rozbory přezkoušena a upravena. Studie tyto se vztahovaly zejména na zjištění rušivého vlivu jiných složek přecházejících do vodného výluhu, na podmínky kolorimetrického stanovení vyznačené kyselostí roztoku, množstvím redukčního činidla a pod. Výsledky srovnávacích studií ukázaly, že lze navzájem odlišiti půdy dobře rostlinám přístupným draslem zásobené, které též obsahují značné množství drasla ve vodném výluhu, od půd draslem chudých, vyžadujících doplnění zásob této živiny hnojením draselnými solemi.

Studie o významu kyseliny křemičité pro výživu rostlin byly provedeny ve spojitosti s řešením otázky fysiologické závislosti kyseliny křemičité a kyseliny fosforečné. Kdežto v dřívějších pracech byl studován vliv hnojení koloidálními tvary kyseliny křemičité na vzrůst a složení rostlinné hmoty se zřetelem k pravděpodobnosti vzájemného zastoupení obou prvků a částečné náhrady kyseliny fosforečné v přidávaných hnojivech, byla v těchto pracech sledována závislost intensity resorbce kyseliny křemičité, jež přechází do vodného výluhu půdního. Resorpce kyseliny fosforečné z půdy byla zjišťována pomocí klíčních rostlinek žita, stanovením obsahu P2O5 v popeli podle Neubauera. Ve vzorcích půd stanoven obsah ve vodě rozpustné kyseliny fosforečné a kyseliny křemičité kolorimetrickými metodami. Z výsledků pokusů vyplynula určitá závislost mezi obsahem rozpustné kyseliny fosforečné a křemičité, resorbované klíčicími rostlinami. Tyto poznatky jsou nejen theoretického rázu, neboť nepostrádají určitého praktického významu pro řešení otázky zásobení půd živinami ve tvarech rostlinám přístupných. Stanovení relativního množství kyseliny fosforečné a křemičité, přecházejícího do vodného výluhu půdy, dovoluje vzhledem k zjištěným vztahům určité uzávěry na zásobení půd snadno asimilovatelnými tvary kyseliny fosforečné a tím i na reaktivnost zkoušené půdy oproti hnojení kyselinou fosforečnou.

Kolorimetrické postupy stanovení obsahu živin ve vodných výluzích půd, prováděné za účelem stanovení potřeby hnojení, byly dále kontrolovány srovnáváním s výsledky přesných polních po

kusů, založených za účelem vyšetření potřeby živin k různým plodinám a v různých oblastech klimatických a půdních.

Ve studovaných vzorcích půd z přesných polních pokusů bylo zjišťováno chemické složení a to jednak celkové množství živin rozkladem půdy kyselinou fluorovodíkovou, množství živin rozpustné v 10% kyselině solné a ve zředěné kyselině citronové. Těmito rozbory bylo současně možno srovnáním s výsledky přesných polních pokusů kontrolovati údaje některých chemických postupů, navrhovaných ke zjištění potřeby živin v půdách a to metody Lemmermannovy pomocí stanovení relativní rozpustnosti kyseliny fosforečné v kyselině solné a citronové, metody König-Hasenbäumerovy zjištěním obsahu kyseliny fosforečné v extraktu půdy 1% kyselinou citronovou.

V rámci studií vztahujících se k otázce hodnoty a možnosti praktické aplikace laboratorních metod stanovení potřeby hnojení půd kyselinou fosforečnou provedeny byly též četué rozbory půd azotobakterovou metodou Niklas-Christensenovou a to nejen po stránce kvalitativní zjištěním povahy vyvinuté kůže azotobakterové, ale i kvantitativními mikroanalysami azotobakterových kůží na obsah dusíku. Současně s těmito studiemi bylo zjišťováno množství bakterií v půdě mikroskopickou metodou Winogradskiho za použití kultur na křemičitém gelu, se zřetelem k možnosti použití této metody k rozborům půd pro zemědělskou praxi.

Vzájemné srovnání výsledků veškerých zmíněných laboratorních postupů, používaných ke stanovení potřeby hnojení půd, dovolí při dostatečně širokém pokusnickém materiálu zhodnocení jednotlivých postupů, zejména po stránce jich používatelnosti pro úsudky praktické.

V souvislosti se studiem kolorimetrických metod rozborů vodných výluhů půdních byly sledovány vztahy relativních množství kyseliny fosforečné a křemičité, přecházejících do roztoku při různých vzájemných poměrech množství půdy a k extrakci použité vody, studován vliv doby vyluhování na obsah živin v extraktu, dále zjišťována množství ve vodě rozpustných živin, zejména kyseliny křemičité v půdách o různém mechanickém složení vzhledem k závislosti uvolňování živin na velikosti zrna půdních částeček. Studovány vlivy obsahu vápna, železa a hliníku v půdě na obsah živin ve vodných výluzích, u vápna též vliv přidávání odstupňovaných dávek uhličitanu na rozpustnost kyseliny křemičité a fosforečné ve vodě. Další pokusy vztahovaly se ke studiu vysoušení půdy na rozpustnost některých živin ve vodě a hlavně na obsah kyseliny křemičité ve výluhu. Studováno vyčerpávání půd na rozpustné živiny postupným několikanásobným vyluhováním půd vodou a regenerace uvolňování ve vodě rozpustné kyseliny křemičité opětným zvlhčením vysoušených a vyluhovaných půd. Tyto studie provedeny se zřetelem na příbuznost pochodů, probíhajících vlivem proměnlivé povětrnosti v přírodě, které se musí též zrcadliti v momentálním stavu

uvolňování ve vodě rozpustných a tím přímo rostlinami asimilovatelných živin z půdních koloidů.

Další práce byly věnovány studiu nitrifikační schopnosti orných půd, různě reagujících na hnojení dusíkatými hnojivy. V rámci těchto výzkumů sledován též postup tvorby dusičnanů v jednotlivých časových úsecích z různých forem dusíkatých hnojiv, přidávaných do půdy v množství odpovídajícím přibližně dávkám v praxi používaným (síran čpavkový, dusíkaté vápno, močovina) a zjišťován vliv různé kyselosti půd na nitrifikaci.

Z oboru biologie půdy studována anatomie kořenových nádorků u Soja hispida a jich vznik (typ infekce a srovnávána s typem lupiny a seradely) za účelem vyšetření eventuelní příbuznosti hlízkových bakterií seradely, lupiny a soje. Pokud z dosavadních výsledků možno souditi, odpovídá soja typu seradely.

K žádosti ředitelství školního závodu v Uhřiněvsi (řed. A. Rosam) vyšetřována bakterielní flora nakládaných řízků hlavně ve spontánně se tvořící kůře, která domněle chrání spodnější vrstvy. Účelem této práce bylo zjistiti, nedala-li by se tato tvorba kůry pravidelně zabezpečiti, případně urychliti. Rozbory ukázaly, že vzniká více vlivy fysikálními než biologickými (ve složení bakterielní flory nejsou žádné zvláštnosti) a nemá pro dobré uchování řízků většího významu, neboť nezabraňuje přístupu vzduchu do spodnějších vrstev.

K žádosti fytopathologického ústavu provedeny chemické rozbory listů zdravého chmele a chmele napadeného peronosporou.

Činnost pokusnická.

Polní pokusy hnojařské, prováděné podle zásad přesného pokusnictví, jsou základní pomůckou zemědělského výzkumnictví při řešení praktických otázek z oboru výroby rostlinné. Jednotné zásady pro zakládání těchto pokusů jsou vypracovány Svazem výzkumných ústavů zemědělských, pokud se týče oboru hnojařského pokusnictví příslušnou komisí pro výživu rostlin.

V roce 1927 bylo pokračováno v systematickém řešení otázky vyšetřování stavu zásob půdních živin a tím i problému potřeby hnojení v určitých oblastech zemědělské výroby, v prvé řadě pak v okruhu působnosti státních výzkumných stanic zemědělských. Přesné pokusy vyšetřování potřeby hnojení byly založeny v tomto roce ve zvýšeném počtu vzhledem k důležitosti seznání nároků různých plodin v určitých půdních a klimatických oblastech výrobních a jako pevný podklad k dalším výzkumným pracem, sledujícím zjistiti určité vztahy mezi chemickým složením půdy a její reaktivností na hnojení hlavními živinami, tak jak se jeví v utváření se výnosů různých plodin. Pokus vyšetření potřeby živin sleduje ovšem v použitém schematu otázku zásobení půdy živinami pouze kvantitativně, vzhledem k výnosům, dosaženým při použití různých kombi

nací optimálních dávek živin v podobě strojených hnojiv (NK, PK, NP, NPK) a za vyloučení hnojení mrvou chlévskou i v těch případech, kdy její aplikace je v praksi obvyklou. Každý pokus zahrnoval 25 parcel různě hnojených, při čemž vždy mezi dva hnojené dílce vkládán kontrolní dílec nehnojený za účelem stanovení stejnoměrnosti pokusného pozemku. Celková rozloha pokusného pole při jednom pokusu byla 75 × 25 m2, t. j. 18·75 arů. Celkem bylo ze založených pokusů s úspěchem dokončeno 39. Pokus vyšetření potřeby živin k řepě cukrové byl proveden v Martiněvsi u Roudnice; k bramborům provedeno 7 pokusů a to v Libějovicích, Domanínku p. Pern., Poděbradech, Hořicích, Chrudimi, Roudnici n. L. a ve Valečově u Něm. Brodu. S čekankou proveden pokus v Měšicích u Tábora, s řepou krmnou v Hořicích. Pokusy s pšenicí založeny v Poděbradech, ve Stolanech u Chrudimi, ve Stadlci u Tábora, v Roudnici, v Čáslavi a v Libějovicích u Netolic. K ječmeni provedeny byly pokusy v Liblicích u Čes. Brodu, Poděbradech a Hořicích. Se žitem vykonány pokusy v Roudnici, Táboře, Libějovicích (2 pokusy), v Petrovičkách u Hořic, v Bratčicích a v Tupadlech u Čáslavi, vesměs k ozimům. Dále byly založeny pokusy vyšetření živin k ovsu a to v Měšicích u Tábora, v Roudnici, v Domanínku p. Pern., Oseku u Rokycan, Klatovech a Hořicích. Letošního roku přikročeno bylo též k zakládání hnojařských pokusů k luskovinám. Provedeny pokusy vyšetření potřeby živin k vikvi v Roudnici, Poděbradech, Chrudimi, Klatovech a Valečově a k pelušce v Oseku u Rokycan. Konečně založen byl pokus vyšetření potřeby živin ke Iničce na pozemcích táborské výzkumné stanice zemědělské v Měšicích.

Vzorky ornic a spodin z těchto pokusů byly podrobeny mechanickým a chemickým rozborům. Z těchto stanoven zejména obsah živin rozpustných v extraktu 10% kys. solnou, 1% kys. citronovou a ve vodě.

Pokusy s dusíkatými hnojivy byly zakládány v běžném roce v menším rozsahu, ježto této otázce věnována zvýšená pozornost v předchozích letech (pokusy s různými druhy synthetických a jiných dusíkatých hnojiv). Provedeny pokusy s hnojením stupňovanými dávkami ledku chilského a síranu čpavkového k ozimému žitu v Roudnici, kde též založen obdobný pokus s dávkami 30 kg, 40 kg a 50 kg N v podobě ledku a síranu k pšenici. V Liblicích u Českého Brodu proveden byl orientační srovnávací polní pokus na 5arových dílcích s hnojením ledkem chilským, ledkem vápenatým, síranem amonným, dusíkatým vápnem a ledkem »Leuna« k řepě cukrové.

Pokusy se stupňovanými dávkami kyseliny fosforečné. Za účelem vyšetření nejvhodnější dávky této živiny byly založeny přesné polní pokusy s odstupňovanými dávkami superfosfátu na pozemcích, kde polními pokusy v letech minulých a na základě předem provedených chemických rozborů vzorků půd byl zjištěn nedostatek rostlinám snadno přístupné kyseliny fosforečné. Pokusy byly provedeny toliko k okopaninám a to k bramborům a řepě cukrové. Pokus obsahoval 26 dílců hnojených základním hnojením NK a 4 od

stupňovanými dávkami superfosfátu a to u řepy cukrové 50, 75, 100 a 125 kg P2O5 na 1 ha, u bramborů 30, 60, 90 a 120 kg P2O5 na 1 ha. Celková pokusná plocha jednoho pokusu obnášela 25.80 × 78 m2, t. j. asi 20 arů. Provedeny byly pokusy k bramborám v Klatovech, Měšicích u Tábora, Plzni, Valečově a Domanínku, k řepě cukrové na staničním pozemku v Čáslavi. Veškeré pokusy provedené k bramborům potvrdily předpoklady, vyplývající z chemických rozborů vzorků půd a z dřívějších pokusů vyšetření potřeby živin, že v uvedených pokusných místech se projevuje nedostatek přístupné kyseliny fosforečné v půdě. Pokus v Čáslavi založený byl částečně poškozen krupobitím.

Pokusy se stupňovanými dávkami drasla. Podobně jako u pokusů s fosforečnými hnojivy byly na vhodných místech založeny pokusy se stupňovanými dávkami draselných hnojiv, pokud ovšem předchozí pokusnická šetření a chemické rozbory vzorků půd poukazovaly na nedostatečné zastoupení rostlinám přístupného drasla v příslušné půdě. Jako draselné hnojivo zvolena 40% draselná sůl a použito vedle základního hnojení dusíkem a kyselinou fosforečnou odstupňovaných dávek, odpovídajících 60, 90, 120 a 150 kg K2O na 1 ha a to jak u bramborů tak i u řepy cukrové. Každý pokus zahrnoval 26 dílců v rozměrech 12.9 X 6 m2, takže celková plocha každého pokusu obnášela 25 8 X 78 m2, t. j. asi 20 arů. Pokusy k řepě cukrové byly provedeny v Poděbradech a v Roudnici, pokusy k bramborům pak v Hořicích, Poděbradech a Klatovech. Výsledky pokusů použity jako kontrolní materiál ke studiu laboratorních metod stanovení potřeby hnojení draslem, provedených u příslušných vzorků půd.

Pokusy s očkovacími látkami k neleguminosám. V zakládání pokusů s obchodními očkovacími látkami, které byly započaty minulého roku bylo pokračováno. Založeny byly pokusy s Azoformem na pozemcích výzkumných stanic v Táboře a v Roudnici, s Nitroformem na pozemcích stanic v Chrudimi a v Roudnici. Tyto pokusy sledovaly vliv plného hnojení minerálními hnojivy (NPK), hnojení mrvou chlévskou a vliv hnojení minerálního za současného hnojení chlévskou mrvou na dílcích s osivem očkovaným a neočkovaným. Každý pokus zahrnoval 28 dílců o celkové ploše 84 × 25·8 m2, t. j. asi 21.67 arů.

Činnost kontrolní.

V oboru chemické kontroly pomocných látek v zemědělství používaných soustředila se činnost ústavu hlavně na provádění rozhodčích rozborů strojených hnojiv a to v prvé řadě hnojiv fosforečných. Z jiných látek ústavu doručených nutno jmenovati vedle rozborů vzorků půd rozbory tabákového výtažku, odpadků při výrobě polévkového koření, kožních odpadků, minerálu jako suroviny k výrobě hnojiva, opuky, sádry a j. Přehled kontrolní činnosti ústavu v roce 1927 přináší následující tabulka: