Na smutném břehu snudybbuk, 1. 1. 2021 - Počet stran: 96 Jan Nebeský alias Jan z Wojkowicz byl mistrem podmanivých nálad znějící „hudbou podjeseně“ a vonící chladivým vzduchem „nejtesknějších navečerů“. Jeho verše promlouvají půvabem zapomenutých a znovu nalézaných věcí, zanechaných kdysi dávno „na smutném břehu snu“. Kolem svého jednadvacátého roku přestal opouštět dům a brzy nato i své lože, na němž setrval — jen s občasnými přestávkami — takřka tři desetiletí. Hlavní představitel spiritualistické a meditativní poesie z přelomu století. |
Běžně se vyskytující výrazy a sousloví
básník bych být být přál celý cizí člověk dál dáli dlouze dnes Ducha duše duši fialkách hned housle hudba chvíli jakým Jan z Wojkowicz Janu jdou jednou jenž jepice jež jich jiný jistě Každá kočky kolem Komtessy kouzla láska lásky Leč léta marně měl měsíce mně můj nás nebes chýlí někdy než nikdy níž Noci mír oči oken Osud parku podzim poesie pouze právě Proč Proč nejsem básníkem přec přece před přes příliš sám samé sami sebe Signorko mladičká sladce smutném SMUTNÉM BŘEHU SNU snech snění snil sotva srdce srdci stále subtilní svém svět svůj svých svým teď těla teskně tisíce tobě tohoto touha touhu touhy tváře Tvé Undino-ženo Vám Vás víc více Vím vlastním vše všeho všech všechno všem zcela zdá Zelené země Snů zlé Ženo ženu ženy žití život