Miloval jsem Ingrid Bergmanovou: Hvězda Casablanky, válečný fotograf a milostná aféra, která jim navždy změnila život.Grada Publishing a.s., 28. 2. 2020 - Počet stran: 272 Je březen 1945. Válečný fotograf Robert Capa, proslavený svými fotografiemi ze španělské občanské války i z vylodění Spojenců v Normandii, seskakuje padákem na německé území, aby zdokumentoval postup vítězící americké armády. Střih. V Graumanově Čínském divadle v Los Angeles se udělují ceny Akademie filmového umění a věd. Cenu za nejlepší ženský herecký výkon přebírá půvabná herečka Ingrid Bergmanová, manželka zubaře Pettera Lindströma a matka malé dcery. Střih. O tři měsíce později. Paříž. Setkají se v lobby hotelu Ritz a v momentu, kdy okouzlený Capa nechá pode dveřmi hereččina pokoje pozvání na večeři, začíná milostná aféra jako žádná jiná. Nezávazný flirt přerůstá ve vášnivý vztah, sužovaný komplikovanými charaktery a emocionální zátěží obou protagonistů. Bohémský Capa nejradši tráví rána čtením ve vaně a odpoledne sázením na dostizích. Jeho bezstarostnost je ale jen fasáda. Uvnitř ho svírají vzpomínky na válku, sebevraždu otce a tragická smrt bývalé milenky, ze které viní sám sebe. V náručí Ingrid hledá spásu, ale předtím musí porazit své démony: závislost na adrenalinu, hazardu a pití – a nutkání zapojit se do další války. Bergmanová manévruje mezi prohýřenými nocemi ve světlech Paříže a manželstvím bez jiskry ve snaze vyhnout se skandálu, který by mohl nenávratně poškodit její kariéru i reputaci. V zoufalém úsilí být s Capou Ingrid přísahá, že manželství ukončí. Do hry ale vstupují okolnosti, které ani jeden z nich nemůže předvídat… |
Další vydání - Zobrazit všechny
Běžně se vyskytující výrazy a sousloví
abych bolest budu bych být Capa Capo cítí cítím čas člověk dál další dlouho dobře dokonce dokud dost dveře hlas hlavě hlavou hlavu hotelu chce chceš chvíli Ingrid Irwin jenom jestli jít jste kolem konečně krku kterou mám měl měla místo mně mnou mohla možná musí může myslí najednou nás něco něho nějaký někdo několik nemůže než nikdy ním noci nohy obličej oči okamžik opravdu pár Petter pocit Podívá pokoje pokud pomalu pořád poslední posteli proč protože prsty pryč před přes ráno ruce rukama rukou rychle říct říká říkám sám sebe sebou sedí slunce Slyším snaží sníh sobě spolu stejně stojí stranu svět světlo svůj tady taky teď trochu třebaže tvář udělat vám večer vedle víc vidět vidí vidím vím vlasů vlasy všech všechno všichni vypadá vzduchu vždycky zase zdá znovu zpátky žena ženy život