Nepamatuji si své jméno

„Nemůžu si vzpomenout, jak se jmenuju,” opakuje si stále dokola mladá žena, hledící z okna jedoucího vlaku.  Míří do malé vesnice ve Whiltshire – lístek na vlak a adresu našla v kapse kabátu. Jsou to jediné věci, kterých se může držet. Po příletu do Londýna se nedokázala rozpomenout na své jméno, ani jak přišla o kabelku. Muž za přepážkou ztrát a nálezů jí doporučil jet domů, protože ve známém prostředí krátkodobá ztráta paměti většinou rychle odezní…  Pozdě večer dorazí na místo a zazvoní u malého domku s doškovou střechou. „Já tady bydlím, tohle je můj dům,” sdělí Tonymu a Lauře, kteří jí otevřou. Mladí manželé ji pozvou dovnitř, ale oba shodně tvrdí, že jim dům patří, a navíc ji ani jeden z nich nezná. Jenže ona se u nich doma překvapivě dobře orientuje. Tony a Laura jsou velmi ochotní a chtějí jí pomoct, ale zároveň nevědí, co si o ní mají myslet. Dívka, která si nevzpomíná na své jméno, ale dobře vnímá jejich znepokojené pohledy. Jediné, co ví naprosto jistě, je, že přinejmenším jeden člověk tu všem chladnokrevně lže.  Nepamatuji si své jméno je skvělý psychologický thiller plný nečekaných zvratů. Autor dovedně střídá úhel pohledu, nabízí perspektivu hlavních protagonistů i dalších zúčastněných a tím přesvědčivě prokresluje postavy a zhušťuje napětí. Thiller o tom, že paměť může klamat. A o tom, že sbírka mořských koníčků zdaleka nemusí být nevinná záliba.